tak tady se dozvíte něco o koních...

Vznik a vývoj koní
Původ předků dnešních koní lze stopovat až do doby před šedesáti milióny lety. V roce 1867 objevili poleontologové na jihozápadě USA ve vrstvách ze starších třetihor skoro úplnou kostru zvířete, které bylo uznáno za nejstaršího koně. Vědci ho nazvali Eohippus (Eos je jitřenka, hippos kůň), tedy kůň z úsvitu věků a našli i souvislý řetěz jeho následovníků až k vrcholu, jímž je náš domácí kůň.

Vývojová řada vypadá takto:

EOHIPPUS
měl velikost lišky, na předních i zadních končetinách měl 5 prstů a žil převážně v lesním a bažinatém porostu.
OROHIPPUS
jeho tělo bylo již štíhlejší, na předních končetinách měl 4 a na zadních 3 prsty. Odhaduje se, že nejstarší prakoník vážil průměrně pět a půl kila a v kohoutku byl vysoký 36 cm. Je možné, že barva srsti připomínala srst jelena a byla tmavá se světlými skvrnami. Oči ani zuby nepřipomínaly dnešního koně. Zuby mohly docela dobře patřit praseti nebo opici a výborně se hodily k spásání měkkých listů přízemní pralesní vegetace.
MESOHIPPUS
byl již větší, měl delší nohy a chrup vhodný ke žvýkání rozmanitější, ale stále ještě měkké potravy. Na všech nohách měl po 3 prstech a největší váhu již nesl prostřední z nich. K přelomu ve vývoji koní došlo v období, které trvalo od 25 do 10 miliónů let před naší érou a počítá se již k mladším třetihorám. Tehdy se změnilo podnebí, pralesy vymizely a jejich místo zaujaly bezlesé pláně a stepi porostlé tuhými travinami. Kůň se novým podmínkám přizpůsobil změnou chrupu a prodloužením krku. Oči se posunuly do stran, aby zrak obsáhl co nejširší okolí. Nohy se prodloužily, šlachy ohýbající prsty zesílily a nakonec zůstal plně vyvinutý jen silný prostřední prst chráněný mohutným kopytem.
PLIOHIPPUS
už stál na jediném kopytě a žil asi před pěti milióny lety.
HIPPARION
dochází k nárustu výšky do 120 - 140 cm, změnám chrupu, tvaru lebky a prodlužování končetin.
Vývojovou řadu uzavírá vlastní rod EQUUS - kůň.
vznikl v Americe asi před třemi nebo dvěma milióny let, tedy dříve než člověk. Díky pevninskému mostu mezi Amerikou a Asií se rozšířil i do Starého světa (Evropy, Asie). Po skončení doby ledové asi před deseti tisíci lety moře zaplavilo pevninský most a kůň na americké pevnině z dosud neobjasněných příčin vyhynul. Znovu se tam objevil až po příchodu španělských dobyvatelů.
Na počátku lidských dějin žily dva typy divokých koní. Ty se přizpůsobily měnícímu se životnímu prostředí a nakonec se staly základem všech plemen domácího koně - Kertak a Tarpan.

Domestikace

Dříve než člověk koně ochočil, panoval mezi nimi vztah lovce a kořisti. Je mnoho dokladů o tom, že v poslední době ledové byla stáda divokých koní pro pravěké lidi zdrojem obživy. Oblíbenou loveckou taktikou bylo zahánění skupiny zvířat na útes, aby se pádem dolů zabila. Potvrzují to mocné vrstvy koňských kostí nacházející se na mnoha místech ve Francii, například v okolí Lascaux a Solutré.
Za zkrocení koně pravděpodobně vděčíme kočovným kmenům Árjů, které putovaly ve stepích mezi Černým a Kaspickým mořem. Současně ale s největší pravděpodobností docházelo ke zdomácnění koně i jinde, např. na Arabském poloostrově, v Alpách, či Pyrenejském poloostrově.
Zkrocení koně mělo ryze praktické příčiny. V drsných stepních podmínkách byli právě koně ve srovnání s jinými zvířaty (např. se soby, kteří sice byli snadno ovladatelní, ale museli daleko za potravou) ve výhodě při hledání potravy. Původně se koně chovali v polodivokých stádech. Jejich maso sloužilo za potravu, z kůží se zhotovovaly stany a oděvy, trus se sušil na topení. Klisny poskytovaly mléko, z něhož se kvašením připravoval kumys, lehce opojný nápoj kočovníků. Časem se při kočování začala klidnější zvířata užívat k dopravě domácího vybavení jako soumaři. Přirozeně se brzy lidé na koních naučili jezdit a tak si usnadnili práci u stáda. Ještě dnes se tak chovají stáda koní v některých asijských částech, kde je kůň i pro lidi dvacátého století životně důležitý.

Výživa a krmení koní

Chceme-li, aby náš kůň podával dobré výsledky, je zapotřebí zajistit mu kvalitní plnohodnotné krmivo. Jeho množství a složení musí být samozřejmě přiměřené práci, kterou kůň vykonává.Přechod na jinou krmnou dávku musí být pozvolný!

Napájení koní
Kůň musí mít neustále přístup k vodě. Voda by měla být pitná, zdravotně nezávadná, čistá, bezbarvá, bez choroboplodných zárodků, nečistot a zápachů. Její teplota by měla být 10 - 12°C.
Denní spotřeba vody je asi 40 - 60 L. Samozřejmě záleží na pracovním zátěži, ročním obdobím, vlhkosti vzduchu, ale také složení krmné dávky.
Při krmení koně bychom se měli řídit zásadami:
dodržovat dobu krmení, při krmení koně nerušit, po krmení nechat koně alespoň 1 hod v klidu

KRMENÍ CHOVNÝCH KLISEN

U chovných klisen rozlišujeme období první a druhé poloviny březosti, neboť plod se nevyvíjí stejnoměrně. Větší pozornost je třeba věnovat klisně zejména až v druhé polovině březosti, ale nedostatečná a málo vydatná potrava by mohla ohrozit vývoj plodu v kterémkoliv stádiu vývoje.
Krmná dávka by klisně měla poskytnout hlavně dostatek hodnotných bílkovin, kostitvorných minerálních látek, karoten a vitamíny B, D, A. Klisny krmíme 3x denně.

Zhruba 2 - 3 týdny před porodem podáváme MASH, který má mírně projímavé účinky-tím zabráníme trávícím poruchám.

Příprava MASHE:	1,25 L horké vody
	1,50 kg ovsa
	0,25 kg pšeničných otrub
	0,05 kg lněného semínka
	0,03 kg kuchyňské soli

Klisnu pravidelně čistíme, mírný pohyb povzbuzuje krevní oběh a látkový metabolismus.Před porodem snižujeme dávky objemných krmiv, předkládáme pouze luční seno + MASH.

Po porodu dáváme MASH, zhruba do týdne přecházíme na normální krmnou dávku.Tvorbu mléka podporujeme přídavkem krmných okopanin (krmnou mrkví) i slunečnicovými pokrutinami.

V době kojení se nemá krmná dávka měnit.

Když znovu zapouštíme (7 - 11 den po porodu) zkrmujeme kvalitní seno, naklíčený oves (vit. E), pšeničné otruby, mrkev (provit. A), siláž, sušené kvasnice (vit. D, B).

Napájení klisen - studená, závadná voda může způsobit potrat!

KRMENÍ HŘÍBAT

První výživou hříběte je zhruba asi 5 dní mlezivo, které se potom upravuje na běžné mateřské mléko. V prvním měsíci saje hříbě každou hodinu, poté se interval prodlužuje na 2 - 2,5 hod. Proto pokud je klisna v práci, provádíme přestávky, aby se hříbě mohlo napít.
Zhruba asi 4. den vypouštíme hříbě s klisnou do výběhu.
Pokud klisna produkuje málo mléka, přikrmujeme kravským nebo kozím mlékem. V případě, že hříbě osiřelo, je nutné mu zajistit náhradní zdroj potravy. Nejúčinnější a nejlepší je umístit hříbě u náhradní klisny. Neseženeme-li klisnu, můžeme zkusit sehnat kozu. Ta může hříbě odchovat, neboť její mléko má stejné složení jako kobylí. A nemáme-li k dispozici ani kozu, krmíme hříbě ředěným kravským mlékem v poměru 1 : 2. Zde je nutno dodržovat hygienické požadavky, čistotu a teplotu. Hříbě krmíme každé 2 hod. čerstvým mlékem.
Zhruba od 3. týdne začneme hříbě přikrmovat mačkaným ovsem a lučním senem.
Koncem 2. měsíce - je to 1kg sena + 1 kg ovsa
Koncem 3 . měsíce - 2 kg sena + 1 kg ovsa
Mezi 4. - 5. měsícem - 3 kg sena + 2 kg ovsa
Seno i mačkaný oves zkrmujeme nejlepší jakosti. Oves nikdy nemačkáme do zásoby! Mladým hříbatům podáváme buď celé vajíčko nebo vaječný bílek.
Okolo 6. měsíce provádíme odstav. V tuto dobu začneme s přikrmováním okopanin - krmnou řepou, krmnou mrkví, cukrovkou - vše podáváme strouhané. Jestliže hříbě začne žrát zeď nebo hlínu, znamená to, že v jeho krmné dávce je nedostatek minerálií a stopových prvků, kterými musíme krmivo doplnit. Hříbata krmíme nejméně 4x denně.
Hříbě do 1 roku musí dostávat vysoce kvalitní krmivo (oves, seno, pšeničné otruby, bob, lněné semínko, pokrutiny, krmnou mrkev, krmnou řepu). Nejvhodnější je pastevní porost, neboť je bohatý na zdroj bílkovin, minerálních látek a vitamínů. Taky pohyb na čerstvém vzduchu a sluneční záření má blahodárný vliv na látkový metabolismus, vývin kostry a svalstva, činnost srdce a plic.

Asi ve 2. - 3. měsíci (v prvním pastevním období) začínají hříbata pastevní porost spásat.
V druhém pastevním období přikrmujeme senem a ovsem. Konec druhého pastevního období spadá zhruba do stáří 18. měsíců, kdy jsou hřebečci i klisničky již dobře vyvinuti.
Dvouletým hříbatům snižujeme jádro až na 2 kg, seno se nemění.

KRMENÍ PLEMENNÝCH HŘEBCŮ

U plemenných hřebců je nezbytný pastevní odchov, protože na optimální funkci všech orgánů má vliv racionální výživa, pohyb a přiměřená práce.

Zhruba 1 - 1,5 měsíce před připouštěcím obdobím se přidá jádro a objemná krmiva se sníží.

Nejvhodnější je: luční, vojtěškové, jetelotravní sena, pšeničné otruby, bob, okopaniny a jádro.

V intenzivní pohlavní činnosti se jako doplněk přidává odstředěné mléko, krevní moučka a krev.

OBJEMNÁ KRMIVA

SENO
Tvoří základ krmné dávky (v zimním období tvoří 40 - 50% krmné dávky). Obsahuje minerální látky a vitamíny. Nejkvalitnější seno má šedozelenou barvu.
Zkrmuje se celé nebo jako řezanka.

Jakost sena závisí:

na složení	hodnotné trávy jsou - bojínek luční, kostřava luční, jílek, lipnice, pýr, psineček,...
	méně hodnotné - např. psárka luční
	nevhodné - metlice, rákos,...
době sklizně - nejvhodnější doba kosení je začátkem květů
vývojové fázi
sušení - sušíme buď na zemi, na sušácích nebo uměle (horkým nebo studeným vzduchem)
uskladnění - v suchých prostorách

Čerstvým senem krmíme nejdříve za 4 - 6 týdnů po sklizni. Za tuto dobu musí být seno "vypocené" (probíhají zde biologické zrací procesy).


Druhy sena:

Luční	je nejvhodnější, z minerálních látek obsahuje nejvíce Ca a P, z vitamínů D, E a B. Otava má méně vlákniny, ale více živin.
Lesní	je špatně stravitelné, krmíme jím jen nouzově
Kozí	je to seno ze zamokřelých luk - je kyselé a ostré
Jetelové	je bohaté na vápník a karoten
Vojtěškové	bohaté na vápník, minerální látky, karoten, vit. E a má vysoký obsah bílkovin. Je vhodné ho zkrmovat s lučním.
Vičencové	musí být zkrmováno po odkvětu, je dřevnaté

KRMNÁ SLÁMA A PLEVY
Ke krmení jsou vhodné slámy jařmin (jsou stravitelnější než ozimů). V omezené míře používáme i slámu luskovin (hrách, bob, peluška, čočka, vikev). Nejkvalitnější je sláma ovesná a ječná.
Zkrmuje se celá nebo řezaná na 3 - 5 cm společně s krouhanými okopaninami nebo s melasou.

Plevy

je to krmení, které se používá nouzově u užitkových koní v zimním období. Jsou nevhodné pro krmení kojících, březích klisen, hříbat a koní ve velkém pracovním zatížení.

nejvhodnější - otruby ovesné, pšeničné a plevy luskovin

méně vhodné - ječné plevy

nevhodné - žitné
Ječné plevy se zkrmují máčené min. 6 hod, protože jinak by mohly poranit sliznici.


ZELENÁ PÍCE
Hodnota zelené píce závisí na botanické skladbě. Nejvyšší výživná hodnota je v listech, neboť obsahují hodně vody a jsou lehce stravitelné. Zelenou píci raději spásáme než zkrmujeme ve stáji, protože může dojít k zapaření a následným zažívacím potížím (kolikám, průjmům, katarům). Jinak ale zkrmujeme celou.
Není vhodná pro dostihové koně, spíše se používá jako doplňkové krmivo u tažných a chovných koní.
Nejlepší je zelená píce z jetele, vojtěšky a vičence v květu.
Méně vhodná je z kukuřice, na podzim - krmné kapusty.
Omezeně můžeme použít řepné skrojky.


SILÁŽOVANÁ KRMIVA
Silážovaná píce se připravuje ze zelené píce nebo z cukrovarských zbytků. Musí být dokonale zkvašená.
Nejvhodnější je siláž kukuřičná. Provádíme ji v době voskové zralosti.
Kyselost siláže můžeme snížit přidáním minerálních látek (např. mletým vápencem, plavenou křídou).


KRMNÉ OKOPANINY
Mají příznivé dietetické účinky. Vhodná je krmná mrkev (obsahuje karoten) zejména pro hříbata při odčervování, krmná řepa (ta hlavně pro tažné koně), cukrovka, pařené brambory (ne syrové, neboť obsahují solanin).
Zkrmujeme je celé, dobře omyté, nenahnilé, nenamrzlé. Pouze brambory podáváme pařené a nepřipravujeme je do zásoby.



JADRNÁ KRMIVA STATKOVÁ

Zrniny obilovin

OVES
Je to nejvyužívanější krmivo, lehce stravitelné a nezpůsobuje zažívací potíže. Má vysoký obsah kys. fosforečné, která působí na nervovou soustavu.
U kojících klisen podporuje tvorbu mléka. U hřebců pohlavní aktivitu.
Zkrmuje se celý, jen hříbatům a nemocným koním se podává drcený. Jelikož obsahuje hodně tuku, musíme dát pozor na žluknutí.
Čerstvý oves nezkrmujeme, necháme ho min 2. měsíce "potit". Hektolitrová hmotnost je 45 - 52 kg. Pod 45 kg klesá výživná hodnota.

JEČMEN

Používá se jako náhrada za oves, má vyšší krmnou hodnotu, ale je hůře stravitelný a nemá dietetické účinky. Velké dávky mohou způsobit zažívací potíže. Je vhodný zejména pro hříbata.
Zkrmuje se šrotovaný, spařený.

ŽITO
Není vhodné jako krmivo, neboť je těžko stravitelné. Způsobuje u koní dermatózy - onemocnění kůže. U klisen může způsobit potrat.
Zkrmuje se spařený, drcený, společně s řezankou.


KUKUŘICE
Má poměrně vysokou krmnou hodnotu. Při vysokých dávkách zkrmování u mladých koní může způsobit rachitidu (křivici) a u dostihových koní zvyšuje pocení. Proto je vhodná spíše pro tažné koně.
Zkrmuje se šrotovaná (pozor na žluknutí) nebo s řezankou.

PROSO
Má vysokou krmnou hodnotu jako oves. Je vhodné pro plemenné koně.


Zrniny luštěnin
Obsahují hodně dusíkatých látek. Zkrmují se u těžce pracujících koní, mají nadýmací účinek. Zkrmují se vařené, drcené a máčené.


BOB
Je vhodný pro tažné koně, ale také i pro koně dostihové a plemenné. Denní dávka je 1 - 1 1/2 kg. Zkrmuje se máčený.


HRÁCH
Krmná dávka je 10 - 20% z celkové krmné dávky. Zkrmuje se stejně jako bob.


SÓJA
Je vhodná pro hříbata.


Semena olejnin

LNĚNÉ SEMÍNKO
Má dietetické účinky na trávicí ústrojí. Je vhodné pro klisny po porodu, pro nemocná zvířata nebo zvířata po nemoci. Má regenerační účinky pro těžce pracující a dostihové koně. Působí laksativně (projímavě). Má vliv na výměnu a kvalitu srsti.

KRMIVA PRŮMYSLOVÁ
Jsou to zbytky po úpravě zemědělských produktů. Patří sem:


SUŠENÉ CUKROVARSKÉ ŘÍZKY
Je to energetické krmivo a denní dávka je 2,5 kg. Podáváme je máčené.

SUŠENÉ BRAMBOROVÉ VLOČKY
Zkrmují se máčené, namíchané s řezankou.


LNĚNÉ POKRUTINY, EXTRAHOVANÝ LNĚNÝ ŠROT
Je dobře stravitelný, vhodný pro březí klisny, nemocné koně i pro hřebce. Denní dávka je 0,1 - 0,25 kg/kus a den.
Zkrmuje se vařený.


PŠENIČNÉ OTRUBY
Podávají se pařené. Používají se na přípravu nápoje MASH.

ŽITNÉ OTRUBY
Zkrmujeme je máčené, ale opatrně, jen v malých dávkách a pouze nouzově (neboť obsahují námel, který může způsobit u březích klisen potrat).


SLADOVÝ KVĚT
Získává se ze správně usušeného ječmene, má dietetické účinky.
Zkrmuje se s ovsem v dávce 2 - 3 kg.


MELASA
Je to tmavě hnědý produkt, zbytek po výrobě cukru. Obsahuje hodně cukru, je těžko stravitelná, používá se jen ke zchutňování krmné dávky.
Ředí se s vodou v poměru 1 : 2 - 4.
Melasové krmivo = mačkaný oves + melasa + přídavek z mlýnského průmyslu (otruby, krmné mouky). Musí se ihned zkrmit, neboť rychle podléhá zkáze.

TVAROVANÁ KRMIVA
To jsou brikety a granule. Rozlišujeme 3 základní druhy:

Krmiva obsahující jen jedno krmivo (jetel, vojtěšku). Přidává se k nim oves, seno nebo sláma.

Doplňkové krmné směsi - jsou složeny z několika krmiv (př. vojtěška + oves). Zkrmují se společně s ostatními krmivy.

Kompletní krmná směs - tvoří celou krmnou dávku. Nic víc se nepřikrmuje.
Velikost granule pro koně je v průměru 8 - 30 mm.

Kompletní složení granulované krmné směsi:
- oves 20%
- ječmen 15%
- sójové pokrutiny (někdy + kukuřice) 7%
- obilní klíčky 10%
- pšeničné otruby 18%
- vojtěšková moučka 25%
- krmná sůl 1%
- hipovit 2%
- cukr 2%

KRMIVA ŽIVOČIŠNÉHO PŮVODU

MLEZIVO
Je to první výživa hříběte. Klisna ho produkuje 3 - 5 dní, po této době se upravuje na složení normálního mléka.


SUŠENÉ MLÉKO
Zkrmuje se většinou rozpuštěné ve vodě (sušené mícháme s jadrnými krmivy). Toto mléko má nízký obsah tuku.


MASOKOSTNÍ A KREVNÍ MOUČKY
Mají svůj charakteristický pach. Podávají se v množství 50 - 300 g/kus a den. Plemenným hřebcům se dává i čerstvá krev, která má vliv na kvalitu.
Zkrmuje se jako přídavek ke glycidovým krmivům.


RYBÍ TUK
Je zdrojem vitamínů A a D, koně ho špatně přijímají. Krmná dávka je 40 - 60 g/kus a den. Zkrmuje se s objemnými i jadrnými krmivy.

TVAROH A SLEPIČÍ VEJCE
Jsou důležité hlavně pro výživu hříbat a dostihových koní.



MINERÁLNÍ KRMIVA

PÍCNÍ VÁPNO
Je zdrojem vápníku a fosforu, přidává se pokud v krmné dávce chybí. Zvlášť důležitý je u hříbat na vývin kostry. Krmná dávka je 20 - 50 g/kus a den.


PLAVENÁ KŘÍDA, KRMNÝ VÁPENEC
Vyrovnávají acidobazickou rovnováhu v žaludku. Krmná dávka na den je 20 - 50 g/kus.
Zkrmují se s nekvalitním senem (kyselým senem) nebo při zkrmování siláže.

KRMNÁ SŮL
Je zdrojem sodíku, který ve spolupůsobení s draslíkem ovlivňuje osmotický tlak (srdeční činnost).
Zkrmuje se ve formě lizu (dle potřeby). Spotřeba soli při lehké práci je 10 - 15 g/kus a den a při těžké práci 25 g/kus a den.

HIPOVIT
Je to minerální krmná přísada - koncentrát specificky účinné látky. U dospělých koní je krmná dávka 14 g/100 kg živé hmotnosti, u hříbat je to 20 g/100 kg živé hmotnosti.



VITAMÍNY
Usměrňují pochody v organismu, látkovou výměnu živin a chrání před nemocemi. Dodáváme je v krmivu, nedostatek může způsobit AVITAMINÓZU a nadbytek HYPERVITAMINÓZU. Rozlišujeme vitamíny rozpustné ve vodě a vitamíny rozpustné v tucích.


Rozpustné v tucích

VITAMÍN "A"
Nachází se v krmivu jako provitamín A (např. v krmné mrkvi). Do zásoby se ukládá v játrech a v krevním séru. Denní potřeba je 2,5 mg/den při živé hmotnosti 500 kg.

Avitaminóza způsobuje:	poškození epitelů sliznic
	rodí se slepá mláďata, mají zpomalený růst, nervové křeče a poruchy rovnováhy

VITAMÍN "D"
Koni je dodán rybím tukem, lučním senem, sušenými kvasnicemi i pohybem na slunci. Nedostatek může způsobit rachitis (křivici).


VITAMÍN "E"
Je důležitý pro plodnost. Zdrojem je luční a vojtěškové seno, naklíčený oves,...


VITAMÍN "K"
Je důležitý pro srážlivost krve. Nedostatek způsobuje nedostatečnou srážlivost.


Rozpustné ve vodě

B - KOMPLEX
Je zdrojem vitamínu B1, B2, B6, B12, PP (kys. nikotinová). Najdeme je v sušených kvasnicích, zeleném krmivu, vojtěškovém a jetelovém seně.


VITAMÍN "C"
Zdrojem tohoto vitamínu jsou mladé rostliny, siláž, okopaniny,... Nedostatek způsobuje celkové zhoršení zdravotního stavu.

VÝŽIVA ŠPATNĚ KRMITELNÝCH KONÍ

Někteří koně odmítají nebo nepřijímají dostatečné množství krmiva a jejich kondice je z tohoto důvodu nevyhovující. Nejčastější příčinou nedostatečného příjmu krmiva bývají poranění dutiny ústní, problémy se zuby, onemocnění nebo únava po namáhavém výkonu. Základním opatření při nedostatečném příjmu krmiva by mělo být podávání co nejvíce koncentrované krmné dávky, tj. zvýšení podílu vysoce energetických jadrných krmiv, např. kukuřice, příp. přídavek rostlinného oleje, který je nejkoncentrovanějším zdrojem energie. Do krmné dávky by měl být doplněn komplex vitamínu skupiny B (především vitamín B1) a hořčík. Z krmné dávky by mělo být zcela vyloučeno málo chutné a nekvalitní krmivo. Problémy se zuby Jestliže má kůň chuť do přijímání krmiva, avšak krmnou dávku není schopen přijmout celou, je nutná pečlivá kontrola jeho dutiny ústní a zubů. Různé problémy se zuby mají často za následek snížený příjem krmiva, pomalé krmení a nedostatečné zpracování přijaté potravy. Tento problém se nejčastěji vyskytuje u mladých 2 – 5letých koní v období přezubování a u starých koní. Pravidelné vyšetřování a kontrola ústní dutiny a zubů by měly být samozřejmostí nejen u těchto věkových kategorií. Koním, kteří mají problémy se zuby je vhodné podávat oves namačkaný, ostatní jádro upravovat šrotováním a seno před podáváním namáčet. Méně chutné krmivo Koně mají individuální preference k různým druhům krmiv. Chovatel by se měl vždy vyvarovat náhlých rapidních změn krmné dávky. Kromě špatného příjmu může náhlá změna krmné dávky způsobit problémy se zažíváním a koliky. Všechny změny, včetně přídavků různých doplňků, by měly probíhat postupně během 7 – 10 dní, obzvláště víme-li že kůň špatně přijímá nezvyklou potravu. Málo chutné bývá hodně stébelnaté nebo zaplísněné seno, které by nemělo být v žádném případě koním předkládáno. Obecně koně preferují z jadrných krmiv nejvíce oves, chutná je i kukuřice, horší příjem může nastat v případě ječmene. Krmnou dávku lze zchutnit přídavkem vysoce sacharidového krmiva např. melasy. S úspěchem lze také k aromatizaci krmné dávky využít vanilku, anýz nebo výtažek z česneku. Pro lepší příjem sena je možné ho dvě hodiny před krmení zvlhčit a podávat v síťce. Zotavení z respiračních chorob Koně trpící onemocněním dýchacích cest, kašlem, chřipkou apod. mají často sníženou schopnost vnímat vůni a rozpoznávat předkládané krmivo, a proto ho mohou odmítat. V tomto případě je vhodné zvýraznit vůni předkládaného krmiva pomocí aromatizace vanilkou nebo anýzem. Aby se omezila prašnost, mělo by být podáváno vlhčené a to jádro i seno. Prašnost krmiva nebo podestýlky působí agresivně a zvyšuje riziko chronických onemocnění dýchacího aparátu. Jadrné krmivo by mělo být mačkané nebo drcené. Navýšení dávky kukuřice a rostlinného oleje na úkor objemného krmiva zajistí koni dostatečný příjem energie aniž by musel přijmout velké množství krmiva. Špatná krmitelnost po zátěži Vlivem stresu, fyzické námahy a únavy může fyzická zátěž vést ke ztrátě chuti přijímat krmivo (obzvláště u nervově labilnějších koní). Příčinou je obvykle vysoká koncentrace kyseliny mléčné ve svalech, která způsobuje jejich bolestivost a může mít za následek svalová zranění. Pro eliminaci hromadění kyseliny mléčné (laktátu) je důležité pečlivé „vykrokování“ koně po práci, u koní náchylnějších na laktátovou acidózu je vhodný přídavek sody bikarbony do krmení před nebo krátce po zátěži. Krmná dávka intenzivně sportovně zatěžovaných koní by měla být obohacena vitamíny skupiny B a hořčíkem. Tato kombinace vyživuje nervový systém koně, zvyšuje jeho nervovou stabilitu a podporuje příjem krmiva.

Koňská kuchařka

Koňská mňamka

225 g sirupu z cukrové řepy

150 g celozrnných ovesných vloček

200 g pšeničné mouky

mrkev, jablko, voda

 

Postup: Nastrouháme mrkev a jablko, vše smícháme dohromady, podle potřeby přidáme vodu a dobře prohněteme. Hmotu vytvarujeme do kuliček a pečeme 20 - 25 minut ve středně vypečené troubě. Poté necháme ztuhnout a další den můžeme koníčkům podávat.

---

 

Mrkvové koňské koláčky
1 šálek strouhané mrkve
1 strouhané červené jablko
2 polévkové lžíce oleje
1/4 šálku melasy
1 polévková lžíce soli
1 šálek ovsa
1 šálek mouky
 

Postup: troubu předehřejte na 350 stupňů. Smíchejte nastrouhané jablko, mrkev, olej a melasu. Přidejte sůl, oves a mouku a vše dobře promíchejte. Vyválejte a vytvarujte. Pečte v troubě 20 minut nebo až do zhnědnutí. Nechte vychladnout a dobrou chuť čtyřnohým přátelům!
 

---

 

Vločkové pamlsky

3 velké mrkve
3 jablka (nebo banány či hrušky)
2 kg ovesné mouky
1/2 litru vody
1/4 kg pšeničných vloček
2 bylinkové (třeba šalvějové) bonbony
 

Postup: rozpusť bonbony ve vodě. Nastrouhej mrkve a jablka a smíchej je s ovesnou moukou a pšeničnými vločkami. Přidej vodu a rozpuštěné bonbony. Pokud je těsto moc suché, přidej ještě vodu, ale pokud je naopak moc mokré, přidej víc vloček. Nech 30-45 minut odstát, aby mohly vločky nasáknout vodou. Pomocí dvou lžic vytvaruj těsto do hromádek a polož je na plech. Při občasném otáčení hromádky peč při 250° 1 až 1 1/2 hodiny. Hotové pamlsky uchovávej ve vzduchotěsné nádobě.

Čištění koně

Potřeby pro čištění:

BEDÝNKA-Pro uskladňování a přenášení čištění na koně.

KOPYTNÍ HÁČEK-Háček na čištění kopyt.

 

KOPYTNÍ HÁČEK-Háček na kopyta s kartáčkem.

HOUBIČKA-Pro čištění např.:očí,nozder...

 

HŘBÍLKO-Hřbílko pro masírování srsti před hřebelcoáním. Existuje kovové, plastové a gumové(obr.)

HŘEBÍNEK-Kovový hřebínek pro rozčesávání hřívy.

JEMNÝ KARTÁČ-Kartáč pro vyhřebelcování srsti.

 

KARTÁČ DLOUHÝ VLAS-Pro vyhřebelcování srsti.

RÝŽÁK-Pro čištění kopyt a bahnitá místa.

 

STĚRKA NA POT-Stěrka na spocená místa koně. 

---

Snadný uzel

Koně bys vždycky měl/a uvazovat takovým uzlem, kterým jde v případě potřeby rychle rozvázat.

Např.:

1) Provlékni vodítko úchytem a jeden jeho konec obtoč okolo druhého.

 

2) Přelož zbytek provazu, protáhni ho zezadu za částí, která je připevněna ke koni, a nakonec ho protáhni vzniklým okem.

 

3) Utáhni přeloženou část, ale netahej za konec. Když chceš uzel rozvázat, zatáhni za volný konec vodítka.

 

4) Pokud se bojíš, že by se kůň mohl uvolnit, protáhni volný konec vodítka skrz oko. Při rozvazování uzlu vodítko provlékni zpátky. 

---

Stáj

V zimě tráví kůň většinu dne ve stáji. Je proto samozřejmé, že ustájení musí splňovat některé kvalitativní podmínky:

• Ve stáji musí být dostatek čerstvého vzduchu a dostatek světla. V zásadě mohou být všechna okna otevřená; přivřeme pouze ta okna, do kterých přímo fouká vítr.

• Teplota ve stáji by měla být stabilní, a to na úrovni asi 10 °C. I pro zpoceného koně je lepší nechat okna stáje otevřená a dát mu vlněnou sací deku.

• Stáj musí být prostorná a pevná. Abychom splnili všechny tyto podmínky, musíme dbát na správné míry, zařízení a na kvalitní materiál pro stavbu stáje.

Míry stáje

Výška stáje uvnitř by měla být minimálně 3,2 m, ale pokud možno vyšší (s ohledem na dobrou ventilaci). V každém případě musí být minimálně tak vysoká, aby se kůň nemohl udeřit hlavou o strop. Rozměr jednoho boxu by měl být nejméně 3 x 3m, přičemž vstup do boxu musí být široký alespoň 1 m, aby se kůň nezranil při vyvádění a zavádění. Pokud je před boxy chodbička, můžeme na hrazení boxu vysoké 1,4 až 1,5 m umístit mříž. Mřížování nesmí být širší než 5 cm, aby kůň nemohl uvíznout v mříži kopytem.

Materiál pro stavbu

Stáj může být dřevěná či postavená z cihel. V obou případech musí být stěny hladké a pevné. Vnitřní stěny dřevěné stáje musí být silné alespoň 4 cm. Stěny z cihel či kemenných kvádrů musí být odolné proti ranám způsobeným kopnutím koně. Konstrukce a materiál střechy jsou důležité pro kvalitu ovzduší ve stáji. Klasická špičatá střecha pokrytá taškami, pod kterou na půdě umístíme seno a slámu, je stále nejvhodnější. Střecha z vlnitých desek je levnější, ale musí být dobře izolována. Zejména u letních boxů, u kterých většinou bývá otevřena horní polovina dveří, přetahujeme střechu dostatečně přes okraj stěn, aby dovnitř nepršelo. Podlaha stáje bývá často betonová a jsou v ní umístěny odváděcí kanálky pro moč a vodu. Podlaha je mírně skloněna do jednoho bodu. Staré betonové podlahy mohou být kluzké. V tom případě navážíme silnou vrstvu podestýlky. V některých starých stájích není zvlášť vytvořená podlaha a podestýlku navážíme na písek.

 

---

Krmení

Krmná dávka pro určitého koně závisí na jeho věku,kondii a pracovní zátěži. Mladý vyvíjející se kůň má jinou potřebu nežli kůň dospělý. Kůň pro rekreaci nepotřebuje tolik jadrného krmiva jako kůň sportovní v závodní sezoně. Pro určení správné krmné dávky je důležitý také temperament zvířete. Někteří koně mohou být velmi nervozní a bujní,pokud dostávají jadrné krmivo ve větší míře. V zimě potřebuje kůň větší dávku krmiva,aby udržel svou teplotu. Na druhou stranu musíme dávat pozor,abychom koně příliš nepřekrmovali. Tučný kůň ztrácí kondici a jeho končetiny jsou přetěžovány.
V mnoha případech na tom bývá hůř než mírně podviživený kůň. Krmná dávka každého koně by měla zhruba obsahovat následující prvky:
a) cukry,tuky,hrubou vlákninu,
b) bílkoviny,
c) minerály a vitaminy.

Čím krmit?

1. Granule pro koně
2. Oves
3. Otruby
4. Mash
5. Krmná mrkev
6. Krmná řepa
7. Seno
8. Luční tráva
9. Pamlsky

Kdy krmíme

V přírodě se kůň pase téměř neustále s krátkými přestávkami. Má totiž relativně malý žaludek. Prázdný žaludek koně je velký asi jako míč na rugby. Žaludeční obsah poměrně rychle postupuje do dlouhého střevního traktu. Střeva by měla být stále v pohybu,a proto musí být neustále plněna a aktivována dalším obsahem. Proto bychom se v podávání krmiva měli pokud možno co nejvíce přibližovat přirozené situaci. V praxi je to však velmi těžké. Krmením alespoň 3x denně se dostáváme na dobrou cestu. Nevykonává-li kůň náročnou práci,je možné krmit 2x denně. Musíme se však postarat o to,aby měl celý den k dispozici seno. Koním,kteří přes den pracují,je nejlepší podávat největší část krmné dávky večer. Krmíme stále v určitých hodinách a dobu krmení se snažíme dodržovat. Pokud se tato doba neustále mění,způsobuje to nervozitu koní a mohou dostat zažívací potíže. Chceme-li koně po krmení sedlat a jezdit na nich,musíme počkat minimálně jednu hodinu,než stráví největší část krmné dávky

 

---

 

Podestýlka

Silná vrstva podestýlky tvoří měkkou a suchou peřinku pro koně. Navíc funguje jako izolační vrstva mezi studenou podlahou a koněm. Podél stěn má být vrstva ještě vyšší než uprostřed boxu. Koně se válejí a mohou se zaklínit. Vysoce navezená podestýlka snižuje riziko zranění. K podestýlání se nejčastěji používají hobliny, piliny a sláma. Sláma je teplá a poměrně levná. Musí však být dobře zbavena prachu a drobných lístečků, jinak může způsobit dušení a kašel. Koním chutná zejména ječná sláma. Pokud ji však konzumují ve velkém množství, je lepší podestýlat hoblinami. Piliny bývají často prašné a při suchém počasí dráždí pokožku. Podestýlat se dá také drobně nařezaným papírem, což je vhodné pro koně, kteří trpí alergiemi nebo mají problémy s dýchacími cestami. Papír je velmi levný, je však potřebné několikrát denně vyvážet z boxu mokré části, jinak vznikne nechutná břečka.

Druhy podestýlek

Sláma - Sláma jako materiál pro podestýlku je nejlevnější a má vynikající sací a drenážní vlastnosti.

Hobliny - Hoblinová podestýlka je ideální pro koně s dýchacími potížemi.

Papír - Podestýlka z papíru se dává koním trpícím alergiemi nebo koním, kteří podestýlku požírají.

Guma - Gumová podestýlka se poměrně snadno čistí. Guma je moderní materiál pro náhradu podestýlky. Je to v podstatě tlustá gumová podložka, která se pokládá na stájovou podlahu. Na gumovou podlahu stačí tenčí vrstva slámy nebo hoblin, než by bylo zapotřebí na podlahu z jiného materiálu.

Nastýlání

Koně v boxu nebo ve stání často přehrabávají podestýlku na jednu určitou stranu. Proto je třeba každý den podestýlku pravidelně srovnat a načechrat.