Konírna

 

Dále se dá parkurové ježdění ještě rozdělit na různé druhy soutěží, jako je klasická soutěž, dvoufázové skákání a stupňovaná obtížnost.Při klasické soutěži se jedná o určitý stupeň obtížnosti. V první jízdě rozhodují pouze chyby, které soutěžící kůň udělal. Není zde však posuzován čas.

Pokud se stane, že více jezdců zajede parkur bez chyby, pokračuje se rozeskakováním. Do této části soutěže je umístěno méně překážek než do základní části, ale na druhou stranu mohou být zvýšeny až o 10 cm. V rozeskakování se již na čas hledí, jelikož se může stát, že opět zajede několik jezdců svou jízdu bez chyby, bude to právě čas, co bude rozhodovat o vítězi.Dvoufázové skákání, tzv. dvoufázovka. Při tomto závodě se jedná o soutěž, která nemá přímo určený stupeň obtížnosti. Její zápis vypadá asi takto: 120/130. To znamená, že v první fázi soutěže jsou překážky do 120 cm (stupeň L) a v druhé fázi pak do výšky 130 cm (tj. stupeň obtížnosti S). Soutěž poté probíhá tak, že pokud jezdec projede první část závodu bez chyby, postupuje do druhé části, kde je však měřen i čas. Pokud se však stane, že kůň udělá chybu již v první části, tak do druhé části už nepokračuje.

Při stupňované obtížnosti, neboli postupce, jsou překážky postavené od těch nejmenších po největší. Bodování je jiné, než u předešlých soutěžích. Při tomto skákání lze získat pouze určitý počet bodů a to tak, že za jednu bezchybně skočenou překážku je jeden bod, za dvě dva body, atd… Tyto soutěže jsou zakončeny tzv. žolíkem, což bývá nejvyšší skok a za jeho skočení bývá připsán dvojnásobný počet bodů, ale na druhou stranu, pokud kůň tuto překážku shodí, je mu dvojnásobný počet bodů odečten. Druhá možnost je skočit vedle tzv. " žolíka" klasický oxer, který je ale bodován běžným počtem bodů.

Přehled všech stupňů obtížnosti:
ZM - 80 cm
Z - 100 cm
ZL - 110 cm
L - 120 cm
S - 130 cm
ST - 140 cm
T - 150 cm
TT - 160 cm

Drezura

Cílem drezury je především vycvičit a zdokonalit pohyby koně a jeho celkové pohybové vlastnosti. Dobře vycvičený kůň se pohybuje s jakousi ladností, uvolněností, ale přitom musí být velice pevný v nohou. K tomu je zapotřebí dostatečné ohebnosti, pružnosti, vyváženosti a dobře vyvinutého svalstva. Veškeré pohyby, které kůň vykonává, musí vypadat jakoby je dělal z vlastní vůle, kůň musí být schopen reagovat na jezdcovy nepatrné pokyny. Dále je potřeba, aby kůň byl psychicky schopen vykonávat tyto složité drezurní figury, musí být dostatečně motivován ke správnému provádění cviků a k tomu je zapotřebí řádná disciplína. Kůň, který nebude u některých cviků chápat o co se jedná, nebude nikdy schopen tyto cviky předvést.
Samotné závody a cvičení probíhají v tzv. drezurním obdélníku, který má rozměry 20x40 m. V mezinárodních soutěžích je tento obdélník větší a to o rozměru 20x60 m. Jízda je většinou předváděna s doprovodem hudby. V této soutěži jsou dány i stupně obtížnosti stejně jako tomu je u parkuru, s tím rozdílem, že zde není stupeň obtížnosti spojován s výškou překážek, ale s obtížností jednotlivých figur a cviků.

Podle všeobecně platných pravidel jsou po obvodu a uvnitř jezdeckého obdélníku umístěny jednotlivé body, které jsou označeny písmeny. Každé toto písmeno značí místo, kde jezdec s koněm provádí jednotlivé cviky nebo vyznačují místo, kudy má jezdec projet.

Některé drezurní cviky a prvky:

Kontracval

Dá se říci, že kontracval, je cval na druhou nohu, než na kterou jede jezdec s koněm. Takže pokud při cvalu pojede jezdec s koněm na pravou nohu, nechá ho cválat na levou a naopak. Při tomto cviku se zvyšuje ohebnost koně.

Couvání

Couváním je myšlen rovnoměrný pohyb zpět, při kterém se nohy zvedají a došlapují v diagonálních párech. Jako vážné chyby jsou např. vzpírání koně nebo ukvapený pohyb, uhýbání, rozkročující se zadní nohy či vlečení předních nohou.

Obrat kolem předku

Při tomto cviku kůň otáčí svou zadní část těla okolo předních nohou, kterými pouze přešlapuje na jednou místě.

Poloviční překrok

Při cviku s názvem " poloviční překrok" se kůň pohybuje jak ve směru vpřed, tak ve směru do strany, tzv. diagonálně a je tímto směrem i nahnutý.

Pasáž

Jeden z nejkrásnějších a nejelegantnějších cviků. Při " pasáži" kůň klusá a zvedá přitom nohy velmi vysoko. Každé zvednutí nohy (krok) - je ve vzduchu chvíli držen.

Piafa

Piafa je vlastně klus podobný " pasáži" , s tím rozdílem, že je prováděn na jednom místě.

Dovnitř plec

Kůň je mírně ohnut okolo vnitřní nohy svého jezdce. Vnitřní přední noha koně křižuje (překračuje) před přední vnější nohu, zadní nohy zůstávají v původní přímé linii.

Veškeré série cviků mají svou stupnici hodnocení od 0 do 10 bodů.
Jako každá disciplína má své body pro hodnocení, tak má i body trestné. Stejně tomu je i u drezury.

Tabulka penalizace:

1. omyl = 2 trestné body
2. omyl = 4 trestné body
3. omyl = 8 trestných bodů
4. omyl = vyloučení

Rozhodčí hodnotí jezdce s koněm pomocí stupnice od 1 do 10.

Stupnice:

0 = nebyl předveden
1 = velmi špatný
2 = špatný
3 = téměř špatný
4 = sotva dostatečný
5 = dostatečný
6 = uspokojivý
7 = dosti dobrý
8 = dobrý
9 = velmi dobrý
10 = vynikající

Dostihy a klusácké dostihy:

Nejrychlejší a pro diváky nejspíš nejzajímavější druh závodů jsou dostihy. Je to vlastně závod koní v trysku na určité vzdálenosti.

 

Na rovinném dostihu se pouze běží po travnaté ploše různých délek. Většina dostihů na světě probíhá nyní podle britského vzoru. Nejoblíbenější a nejkvalitnější dostihy se běhají v Británii a Irsku, ve Francii a v Itálii. Dostihy jsou také velmi oblíbené v Austrálii a na Novém Zélandě, ale největší vliv má multimilionářský dostihový průmysl ve Spojených státech. V ČR funguje od roku 1906 závodiště ve Velké Chuchli, v Karlových Varech a v Pardubicích (steeplechase) - to jsou tři nejstarší.


Překážkový dostih (steeplechase) - Tyto těžké dostihy přes přírodní překážky jsou ve světě málo oblíbené. Největší steeplechase v Evropě je naše Velká Pardubická, podobná trochu cross country a zahraničními jezdci obávaná pro příliš těžké a nebezpečné překážky. Koně vlastně musí dosáhnout nejen velmi vysoké rychlosti, ale také si nesmí ublížit na žádné překážce a nestratit tak rychlost a pozici. Na těchto závodech se spousta koní zraní a pak musejí být utraceni nebo použity na chov.

Velká Pardubická

Velká Pardubická existuje od roku 1874, kdy vznikla jako prestižní důstjnický dostih. Proto byla dráha již od počátku extrémně náročná a o život na ní přišlo více než 50 koní. Toto číslo nezahrnuje koně zabitý při trénincích, kvalifikačních závodech nebo zvířata později utracená kvůli následkům absolovaného závodu. Steplechase -Cross Country, s nejtěžší překážkou Taxisovým příkopem. Dráha měří 6 900metrů, koně běží po trávě písku a oranici. Na dráze je připraveno 30 překážek. Samotný taxisův příkop je nejvražednější - dosud na něj doplatilo životem 23 koní mnoha dalších přežilo těžké a bolestivé pády jen s velkými potážemi. Taxis je tvořený živým plotem vysoký asi 140 cm, za kterým následuje 5 m dlouhá, a 1m hluboká propast . Na přeskočení Taxisu potřebujou koně více jak 8m dlouhý skok. Záludnost této a podobných překážek spočívá především v tom, že kůň pře skokem neví, že ho za plotem něco čeká ještě příkop, a to je také důvod častých pádů a zranění. K nebezpečnosti této překážky přispívá také to , že se před závodem nesmí trénovat. Proti taxisově příkopě se zvedla vlna odporu hned po prvním ročníku velké Pardubické. Egon Thurn - Taxis tehdy obhajoval slovy ,, Jasnosti, vy tuto překážku překonávat nebudete a proto není důvodu, proč bychom jí vyřazovali a někomu ulehčili.''

Sedla a úbory pro dostihy :
Sedlo pro rovinný dostih je malé, má daleko dopředu vysunuté bočnice bez kolenních opěr a velmi dlouhé posedlí. Pod sedlo se dává kožená dečka s kapsami pro olověná závaží. Tyto sedla váží od 300 g - 1.5 kg.
Sedlo pro překážkový dostih je pevnější konstrukce, má větší bočnice a je opatřené koleními opěrami. Váží 2.4 kg - 4 kg.
Úbor pro jezdce se skládá z vysokých dostihových bot, dostihového barevného dresu, který je určen podle registrované kombinace majitele koně, bílých kalhot, jezdecké čapky a dostihového bičíku, tzv. hecpajč.

Zvláštní druh dostihů je tzv. klusácký dostih. Závodí se vlastně stejným způsobem, akorát tento dostih se běží v klusu. Na to se speciálně chovají a cvičí klusácká plemena, která mají vrozený tento chod např. Francouzský klusák.
Jezdec nesedí na koni jako při normálním dostihu, ale sedí na málém vozíku (tzv.sulka) těsně za koněm sedem rozkročmo, má tedy koňský zadek těsně před rozkročenýma nohama. Kvůli tomu je lepší koňský ocas zastřihávat či splétávat, protože může jezdci vadit v rozhledu, který i tak není nijak velký. Jak by to asi vypadalo, kdyby klusal kůň a jezdcovy by jeho ocas plápolal přímo do obličeje :-))). I když ne vždy se koňský ocas upravuje. Je vždy na jezdci, jestli chce koni ocas upravit.
I klusácký dostih má dva základní druhy závodů: handicapy, při těch se neupravuje hmotnost závodníka, a klasické, kde rozhoduje stáří koně.
Závody se běží na oválné dráze s písčitým oválcovaným povrchem. Úbor pro jezdce je vlastně stejný jako v klasickém dostihu, jen jezdec nemá bičík, protože koně drží oběma rukama.

Western:

Tato disciplína je nejpopulárnější v USA, protože tam probíhalo období, které se western nazývalo. Vždyť USA nebylo nic jiného než „Divoký západ“. Western se ale velmi rychle dostává do Evropy. Po celé Evropě existují westernová městečka a ranče, kde se westernové ježdění učí a provozuje pro veřejnost. Stejně jako jiné sporty i westernové ježdění má určité disciplíny, které můžeme rozdělit na 4 hlavní skupiny: halter, drezura, rychlost a práce.

HALTER - Posuzují se chody koně v kroku a klusu. Dále se hodnotí stavba těla a charakter.

Showmanship at halter - Zde se hodnotí zručnost a profesionalita účastníka, tedy nehodnotí se kůň jako takový. Porota posuzuje upravenost koně a schopnost účastníka prezentovat sebe a svého koně.

DREZURA - Dělí na 5 kategorií: western pleasure, western horsemanship, western riding, trail a reining.

Western pleasure - Kůň musí dávat najevo radost z jízdy, jak už napovídá sám název disciplíny (pleasure = potěšení, radost). Účastníci jezdí společně v jedné aréně a musí na levou i pravou ruku předvést walk, jog a lope. Jezdci musí držet otěže stále v jedné ruce a nesmějí ruce měnit. Volnou rukou se nesmějí dotýkat sedla. Porota posuzuje, zdali se kůň chová klidně a jak rychle reaguje na pomůcky jezdce.

Western horsemanship - Zde se posuzuje držení těla a jezdecká vyspělost jezdce. V této disciplíně existují dvě části: individuální úloha a společná úloha. Během té individuální musí jezdec absolvovat parkur. Během společné části musí všichni účastníci předvést své koně v základních chodech, tj. walk, jog, lope. Porota posuzuje sed a držení těla jezdců, způsob, jakým udílejí pomůcky koním, a celkový dojem, který dvojice vytváří.

Trail
Tato disciplína je vlastně parkur, který se skládá z různých překážek, které jezdec může potkat v přírodě. Např. ohradu, v níž jsou dvířka, která musí jezdec nejprve otevřít a zase zavřít, na zemi položené kladiny do tvaru písmene " L" , mezi kterými musí jezdec s koněm projít couváním, kladina, přes kterou musí jezdec překročit směrem do strany, potok, přes který je postaven dřevěný úzký most.

Reining
Při reiningu jezdec předvádí schopnost maximálního ovládání koně při různých pohybech. Jezdec absolvuje zkoušku, ve které musí předvést různé cviky, např.: stops-zastavení, spin, rollbacks, překroky a kruhy ve cvalu.

RYCHLOST- Rychlostní závody westernu mají dvě možné disciplíny: barrel race a pole bending.

Barrel race
Při této hře jezdec musí s koněm projet kolem třech barelů sestavených do trojúhelníku. Kolem každého barelu musí udělat kolečko.Vyhrává ta dvojice, která má nejlepší čas průjezdu. Účastníci se smějí barelů dotknout, ale pokud ho převrátí, započítává se k času 5 vteřin navíc.

Pole blending
Při této disciplíně je opět testována také obratnost. Pro tuto zkoušku se postaví do řady za sebou 6 tyčí. Vzdálenost mezi jednotlivými tyčemi je 7 m. Jezdec s koněm musí prokličkovat kolem každé tyče od konce na začátek. Potom se obrátí a jede znovu nazpátek a na konci se vrátí podél všech tyčí. Za poraženou tyč se přičítá 5 trestných vteřin.

PRÁCE- Jízda na koni ve westernovém stylu vyniká nejlépe, když pozorujeme jezdce s koněm při práci s dobytčím stádem. V kategorii práce rozlišujeme následující části: working cowhorse a cutting.

Working cowhorse
Zde musí kůň projevit svou schopnost zvládat práci na ranči, projevit nejen reiningové kapacity, ale také ukázat, že má vlastnost zvanou " cow sence" . To znamená, že kůň je schopen rychleji myslet a manévrovat nežli telata a krávy ve stádě. Závod se skládá opět ze dvou částí: dry work, který je bez stáda a podobá se zkoušce reiningu, a fence work, to je opravdová práce se stádem. Při fence work se do arény vpouští tele. Kůň musí udržet tele pod kontrolou na krátké stěně arény a následně dvakrát přehnat podél dlouhé stěny. Nakonec musí tele nahnat doprostřed arény a jednou kolem něho objet kruh v obou směrech.

Cutting
Při cutting musí jezdec s koněm odpojit jedno předem určené tele ze stáda a udržet ho mimo něj.

CHODY
Walk - vlastně obyčejný krok.

Jog - klidný uvolněný klus.

Lope - krátký cval.

Přechody - změny chodů z rychlejšího na kratší ( Jog / Walk), nebo z pomalejšího na rychlejší ( Walk / Jog)

CVIKY
Ve westernovém ježdění je spousta různých cviků. Některé z nich: rollback, ježdění na kruzích, změna cvalu,, spin, couvání, sliding stop.